Další turistické cíle v Provence
Aigues Mortes = „Mrtvé vody“
Aigues Mortes je dokonale zachované středověké město v bažinaté zasolené nížině v západní části delty Rhôny. Středomořské pobřeží Provence dlouhou dobu k Francii vůbec nepatřilo a Francouzi tu tehdy neměli jediný přístav. Ludvík IX. Svatý podnikl křížovou výpravu do Palestiny a neměl zájem vylodit se v cizím přístavu, jako byla např. Marseille, hledal tedy místo na pobřeží. Město a přístav Aigues Mortes založil ve 13. století jako vojenskou základnu. Tehdejší urbanisté městu dali obdélníkový půdorys 550 x 300 metrů s pravidelně se protínajícími ulicemi. Celé město je obehnáno hradbami, které stojí dodnes. V době založení město stálo blíž k pobřeží (s mořem bylo spojeno průplavem). Aigues Mortes prosperovalo a ve 14. století mělo asi 15 tisíc obyvatel. Později vlivem nánosů v deltě se město vzdálilo od moře a nastal jeho úpadek. Dnes je město 8 kilometrů od moře. Obyvatelé se zabývají vinařstvím a těžbou soli ze salin. Hradby byly budovány po roce 1272. Opevnění představuje nejlepší příklad vojenské architektury 13. století. Uvnitř města vede okolo hradeb široká ulice oddělující zeď od domů tak, aby byly hradby rychle přístupné obráncům na všech místech. Ze severu bylo město přístupné dvěma branami, zatímco z jihu byl umožněn přístup do města od přístavu pěti branami. Náměstí sv. Ludvíka je živé centrum města. Uprostřed stinného náměstí stojí socha sv. Ludvíka z roku 1849. Na okraji náměstí je kostel Panny Marie na pískách - Notre-Dame des-Sablons - původně gotický kostel.
Montmajour
Na vyvýšeném místě v bažinaté krajině bylo v 10. století založeno benediktýnské opatství. Populace mnichů nebyla velká a jejich hlavním zaměstnáním bylo odvodňování bažin v oblasti mezi Les Alpilles a Rhônou. Montmajour je skvělý architektonický celek ilustrující vývoj románského stylu od 11. do 13. století. Skládá se ze dvou kostelů a dvou kaplí. Klášter je postaven v charakteristickém provensálském stylu, tedy jednoduše a monumentálně.
Dadetův mlýn - Moulin de Daudet
Mezi Arles a Les Baux-de-Provence mohou ctitelé Daudetovy práce vykonat literární pouť k jeho mlýnu. V 1. patře mlýnu ukazují různé druhy mlýnských kamenů používaných při mletí obilí. Malé muzeum obsahuje památky na Alphonse Daudeta (1840 - 1897). Daudet, původem z jižní Francie, se narodil v Nîmes. Odešel do Paříže, aby zde uplatnil své literární ambice, nakonec se natrvalo usadil v jižní Francii, kde začal práci na známých Listech z mého mlýna - vycházely v denním tisku v letech 1866 - 1869. V povídkách s humorem a sentimentalitou zachytil typy lidí rodné Provence, v trilogii Podivuhodná dobrodružství Tartarina z Tarasconu vytvořil typ jihofrancouzského chvástala. Výhled od mlýna zahrnuje Les Alpilles, Tarascon, údolí Rhôny a Monmajourské opatství.
Les Baux-de-Provence
Citadela Les Baux patří k nejpodivnějším místům v Provenci, vypadá jako přirozená nadstavba obrovské skalní plošiny v miniaturním pohoří Les Alpilles. V minulosti Les Baux žila především z majetku, který měli v Provence její středověcí vládci, jejichž moc nebyla odvozena od žádné vyšší světské autority. Po vymření tohoto kdysi mocného místního rodu vesnice, která měla v jedné době až 6 000 obyvatel, přešla do majetku hrabat z Provence. Ve 13. století zde byla prosperující škola lásky, vyhledávaná zvláště urozenými a krásnými ženami. Pořádaly se tady pravidelné turnaje, sjížděli se truvéři a zkrátka intenzívně se tu žilo. Dobrý král René a zvláště jeho žena královna Jana z Provence umožnily Les Baux prožívat další období blahobytu a klidu a výstavby krásných staveb. Když bylo Les Baux v polovině 15. století spolu s Provence přičleněno k francouzské koruně, vzbouřilo se proti Ludvíkovi XI., nakonec nastal jeho konec - roku 1632 byl rozbořen hrad a obranné zdi. Jejich zbytky jsou dodnes patrné, stejně jako staré opuštěné domy, kaple a věže. Procházka tímto sídlem je vedena orientačními tabulkami a představuje jakousi historickou naučnou stezku. Les Baux je hrad zcela výjimečný, i když je ve velmi špatném stavu. Náhorní planina skalního masívu, na které hrad stojí, má úctyhodný rozměr přibližně 200 x 900 metrů. Hrad svou rozlohou patří k největším v Evropě. Jádrem hradu byl donjon stojící na mohutné skále a z nezanedbatelné části je vtesaný přímo do skály. Ve druhé etapě vývoje hradu vyrostla střední část hradu. Stál tu velký palác a spousta hospodářských budov, bývala tu pekárna, větrný mlýn. Dnes zde žije přibližně 450 stálých obyvatel, přičemž každoročně tudy projde více než 1,5 miliónu návštěvníků. Les Baux je tedy takovým malým městečkem se dvěma ulicemi. Pokud vám jméno připomíná hliníkovou rudu bauxit, tak právem. Nedaleko hradu se od roku 1822 tato hliníková ruda těžila.
Tarascon
Město Tarascon bylo založeno před 2 tisíci lety. Město se proslavilo díky A. Daudetovi a jeho románům Tartarin z Tarasconu a dalším. Město má majestátní hrad a opevnění sahající až k Rhôně. Je to také město ležící na území pěstování ovoce a zeleniny a je odedávna důležitým centrem obchodu. Tarascon si jako svůj sídelní hrad postavili ve 12. století burgundští králové. Je to pěkná ukázka vojenské gotické architektury v Provenci. Stavba začala opevňovacími zdmi a věžemi vybudovanými v letech 1400 - 1408 a pokračovala v letech 1430 - 1435 stavbou vnitřního nádvoří a východního a jihovýchodního křídla. Stavitelem byl provensálský architekt Jean Robert. V letech 1447 - 1449 král René dokončil budovu, která byla jeho rezidencí. Zde organizoval festivaly, napsal Pojednání o turnajích, komponoval hudbu a přijímal prominentní hosty, jako budoucího Ludvíka XI. a Karla Orleánského, také známé trubadúry. Uvnitř se skrývá gotické nádvoří, vřetenové schodiště a malovaný strop v hodovní síni. Více nebo méně opuštěný, Tarasconský hrad se stal v 17. století známým vězením a tím zůstal do roku 1926. Od té doby se opravuje a je snaha dosáhnout vzhledu, který měl hrad před 500 lety. Nejkrásnější pohled na hrad je z mostu přes Rhônu.
